V roce 2003 se ČR těšila 3,6% růstu ekonomiky a vláda Vladimíra Špidly přesto prosadila rozpočet pro rok 2004 se schodkem 115 miliard korun. V roce 2006 jsme tady měli 6,8% hospodářský růst a vláda Mirka Topolánka přesto protlačila rozpočet s deficitem 91 miliard korun. Pak přišla krize, HDP ČR se v roce 2009 propadlo o 4,1% a proto se pro rok 2010 schválil vládou Jana Fischera rozpočet, který byl již v mínusu 162,7 miliard! Někdy a některým premiérům se dařilo dostat skutečný schodek rozpočtu mírně pod plánovaný, celkový dluh republiky přesto raketově stoupal.
V zcela nedávné minulosti vláda Petra Nečase při propadu HDP o 1,2% v roce 2012 přesto protlačila tak zvaný úsporný rozpočet pro rok 2013 se schodkem 100 miliard korun, následoval rozpočet vlády Bohuslava Sobotky pro rok 2014 s deficitem 112 miliard korun a nyní je nám navrhováno, abychom zadlužili republiku o dalších 100 miliard. A já se ptám, kde je vážení kolegové naše ponaučení se z minulých chyb?
Pokud odhadujeme, že naše hospodářství letos vyroste o 2,7% a v příštím roce ještě o 2,5%, pak je přece dnes čas splácet někdejší dluhy! Že je státní správa po Vaších předchůdcích v tak dezolátním stavu, že ještě neumíme šetřit? Dobře, tak co kdybychom se pro příští rok alespoň přestali zadlužovat? V roce 1993 jsme začínali s dluhem ve výši 159 miliard, pan Klaus odcházel s dluhem 173 miliard, pan Tošovský s dluhem ve výši 195 miliard, pan Zeman 396 miliard, pan Špidla 593 miliard, pan Gross 691 miliard, pan Paroubek 806 miliard, pan Topolánek 1 178 miliard, pan Fischer 1 344 miliard a pan Nečas nám nechal dluh ve výši 1 683 miliard korun.
Jak vidno, politici přicházejí a odcházejí, dluh však roste a zůstává občanům. Samozřejmě, každý premiér, každá vláda, všichni měli mnoho šlechetných důvodů, proč nás zadlužit. Ale faktem zůstává, že krize nekrize, státní dluh ČR se od roku 1993 zdesetinásobil a veřejný dluh republiky již činí 46%. Proto se vážený pane Sobotko ptám, jaké bude Vaše číslo? Prolomíme strop 2 bilionového dluhu? Prolomíme magickou hranici 50% HDP, prolomíme za Vaší vlády i 60% hranici? Kdy a kde se hodláte zastavit? Kdo a jak již vzniklý dluh splatí? A co budeme dělat, přijde-li nové kolo krize a my jsme se – zase – v době hospodářského růstu zadlužovali? Uvědomuje si alespoň Vaše vláda to, že takto to již dál nelze dělat, protože jednoho krásného dne celý náš stát zkrachuje?